report z Brutal Assault 2006 - pozdě, ale přece!

19. září 2006 v 16:11 | McTomcat - fan no.004 & SF |  Od čtenářů
11. ročník Brutal Assaultu jsem si prostě nemohl nechat ujít. Na tak významnou událost jsem se připravoval již týden předem. Naučil jsem se program zpaměti, důkladně překontroloval kompletnost a neděravost stanu, připravil své sluchové ústrojí na vysoké vstupní úrovně atd.
Na Hlavním nádraží sraz s přáteli a hurá do vlaku. Z Pardubic měly každou hodinu vyjíždět autobusy kyvadlové dopravy. Po dvou hodinách marného čekání neustále narůstající dav stále více naštvaných metalismů zcela zablokoval jednu z příjezdových cest k autobusovému nádraží. Přijela policejní hlídka a pokoušela ulici uvolnit pro průjezd městských autobusů. Všichni na okamžik přestali nadávat na blbý organizátory a udělali na policisty velmi ošklivý pohled mocných satanistů. Policisté usoudili, že na pořádek je třeba dohlížet i v jiných čtvrtích, pro monitoring situace že učinili dostatek, a zase rychle odjeli.
Konečně přijel všemi vytoužený autobus - linka 666. V ten okamžik jsem si teprve plně uvědomil, co přesně pojem "Brutal Assault" znamená. Brutal Assault je, když se tisíc lidí, nasraných dlouhým čekáním na pražícím slunci, snaží narvat do jednoho autobusu.
Po strastiplné cestě přeplněným busem jsme konečně dorazili na místo. V normálním kempu nebylo místo, takže jsme stanovali na poli čerstvě posekané vojtěšky. My chytřejší jsme si dali tu práci a prostor pro stan vyčistili od tuhých stvolů; ti ostatní později nepokrytě záviděli. Pak už jen narychlo postavit stan a hurá k pódiu.
Inu někteří jedinci měli to štěstí a byli tohoto martyria ušetřeni, protože mohli přijet již ve čtvrtek večer. Ihned po příjezdu nám vyletěl v ústrety uvítací výbor všudypřítomných vos. Když jsme asi po stém přestěhování našli plac, v jehož okolí se nevyskytovaly podezřelé díry se žlutočernými obyvateli, už se stmívalo. Takže rychle postavit stany a hurá pro žetony, dokud není fronta, najít, kdo ze známých už přijel, dát si tekutý chleba na dobrou noc a šup do spacáku, zítra je taky den a ne ledasjaký!
Za ranního kuropění se vydávám hrdinně na nákup. I zde se koná fronta. Majitelé krámku zavádějí pultový prodej a společně s frontou a sortimentem dávají vzpomenout na doby ne až tak dávno minulé. Akorát ty ceny, ty ceny. Ty jsou spíše z dob dávno budoucích. Návrat ke stanu byl poněkud obtížnější, protože stanů přibylo a vzhledem k tomu, že mnoho návštěvníků svůj mobilní a (v tomto případě velmi) dočasný příbytek koupilo ve výprodejové akci nejmenovaných supermarketů, stala se louka bludištěm, za který by se nemusel stydět ani Petřín.
Zbýval poslední problém - dostat se do areálu. Od vstupní branky se táhla hodinová fronta. Žízeň neustále rostla. Hned vedle fronty stál stánek na pivo, avšak personál akceptoval pouze festivalové žetony, které bylo možno zakoupit jen uvnitř areálu. Po přečkání vstupní fronty nás od piva dělila ještě fronta na žetony a pak samotná fronta na pivo. Duše organizátorů sténaly a děsivě trpěly pod množstvím vyřčených zaklínadel a kleteb.
Frontu do areálu jsem naštěstí zastihl již v ranném stádiu, avšak stání v ní mi stihla zpestřit úvodní skupina letošního ročníku - JIG-AI. Po nich předvedli stále ještě méně než poloprázdnému areálu své vystoupení Rites of Undeath. A je to škoda, protože patřili rozhodně k tomu nejlepšímu, co jsme měli možnost ve čtvrtek vidět.
Mocným duněním vyprovokované vosy začaly podnikat nálety na kytaristy, nad nimiž Satan nedržel svůj ochranný spár. Přesvědčil se o tom zejména jeden ze členů Mortifilie, který se v příjemném srpnovém odpoledni po podiu pěkně proběhl.
Kvůli čekání ve frontě mi ušlo vystoupení Rites of Undeath, což mě velmi mrzí. Pátek byl jinak ve jménu hardcore, grindu a death metalu. Musím se přiznat, že strašná žízeň při čekání ve frontách byla později velmi řádně kompenzována pěnivým mokem, takže na kapely, které hrály v pátek večer si vůbec nepamatuji. Pamatuji si jen, že jsem přes půl hodiny zoufale chodil po kempu, zakopával o šňůry a hledal svůj stan.
Jedna z hlavních hvězd večera, izraelští Orphaned Land, svým vystoupení zjevně rozezlili mocného Satana na tolik, že se málem na podium vedral pološílený pořadatel ve snaze utnout jejich set. Příznám se, že nebýt náboženské tématiky v textech, tak se mi to i líbilo, ale pšššššt, ať to pán neslyší! Vystoupení Továrny na Strach jsem sledoval z povzdálí. A málem jsem usnul. Nebýt nočního hmyzu, který v záři reflektorů zaplál (doslova) pro metal, asi by se tak i stalo. Bohužel únava mne po chvíli přecejen přemohla a já trestuhodně prospal vystoupení Solfernus. Naštěstí mne ruka Satanova vytáhla ze spacáku při zvučení NCC a já tak stihl vystoupení ruských Illidiance. Progresivní black metal. Již zběžný pohled na členy skupiny dával tušit preludium ke zlovystoupení hlavních hvězd festivalu Dimmu Borgir. Zejména frontman svojí kombinací kožených kalhot, okovaných bot, šátku namísto bederní roušky, nápaditého warpaintu a rasta účesu připomínal zlopredátora. Bohužel zvukař si asi zacpal uši, aby nemusel poslouchat jeho lámanou angličtinu a zvuk si tím pádem žil vlastním - koulovatým - životem. Po shlédnutí prog zla jsem se definitivně odebral do náruče stanu.
Vrcholem celého festivalu bylo páteční vystoupení Dimmu Borgir. Jejich zvukaři zvučili celou hodinu a půl a výsledkem byl jen o něco málo horší zvuk než měly ty kapely, které na zvučení měly jen patnáct minut. Po velmi dlouhém čekání nakonec pravé hvězdy vešly na pódium. Shagrath se ponořil do svého satanistického skřehotání a ani si nepovšiml, že jeho mikrofon přestal fungovat. O patnáct vteřin později si divně prohlížel úplně necool oháknutého technika, který narušoval skvělou show a strkal mu pod nos jiný mikrofon. Nakonec samotný Satan vnukl Shagrathovi myšlenku, aby si nechal od technika vytrhnout hluchý mikrofon z ruky a nahradit ho jiným. Také jen díky zásahu Pána Temnot si zvukaři celkem rychle uvědomili, že Vortex také zpívá a vytáhli na mixu jeho mikrofon. Dimmu Borgir holt ukázali jak moc se přízeň Satana vyplácí. Celá skupina na předvedla neuvěřitelný výkon. Ta ukázka síly, výrazy v obličejích... nevím co o tom psát. Byl jsem prostě unesen.
Pátek 11. 8. 2006, konečně jsme se dočkali. Scénou prosvištěly první skupiny, z nichž nesmíme zapomenout na satanic image bubeníka Brazilců Ophoilatry s pentagramem na čele a pohledem, který by mohl vraždit. Smíchy. Nene tím dojem na našeho pána rozhodně neudělá! Lesníci Trollech se opět těšili přízni publika, které se vyzdobilo větvičkami a podobnými proprietami. Roztomilé. Ale už se schyluje k večeru, svůj set odehrávají Skyforger, Rotten Sound a klauni Carnival in Coal (Zajímalo by mě, co na to Satan, zejména na písničku Satanic Disaster. Zatím se však šefik neozval). A už se schyluje i k závěru vystoupení Amorphis. Atmosféra houstne. Je to tady, začíná zvučení Dimmu Borgir! Některých fanoušků se zjevně zmocnil sám ďábel a vykřikují zmatené útržky vět do davu. A tak to má být. Zvučení je nekonečné a výsledkem je nádherně otřesný zvuk. UG lives again! Dimmu Borgir nastupují na scénu a jejich grimasy a zlé postoje musí zahřát srdce každého opravdového satanisty. Kdo nesouhlasí, je pozér, protože tohle jsou sami zplozenci pekel. Bohužel patrně se mezi pořadateli vyskytl nějáký křesťanský fanatik - sabotér, který vyřadil z provozu Shagratův mikrofon. Taková lapálie však nemůže zkazit nikomu zážitek. Dimmu jsou kult a jejich koncert bude vždycky skvělý! Stále se nemůžu nabažit zlých grimas, kterými nás častují členové. Pohyby jsou taky řádně zlé a celkově je vidět, že se si dávají se svojí pekelnou show záležet. A najednou je konec. Proč pane proč? Proč nemohou hrát navždy? Stižen zármutkem z tak náhlého konce chvíli přemýšlím o rituální sebevraždě, ale nakonec rozhodnutí odkládám až na vystoupení Depresy. I přes zjevnou sabotáž jejich aparátu potěšili. Zůstanu živ i další den. A teď zlou noc přeji.
V sobotu hráli čeští satanisté Root. Big Boss nám všem ukázal, co znamená být skutečným satanistou. Mluvil vybraně sprostým jazykem, hladil ostatní členy skupiny po po zadku i jinde, při zpěvu vyplazoval jazyk a ve svém projevu to pěkně natřel všem zkurvysynům ve Vatikánu.
V sobotu nás ve dne zajímalo pramálo skupin. Ale jak se chýlilo k večeru, začínaly se objevovat první vlaštovky-satanky. Brněnští satanisté Root rozpohybovali dav peklachtívých návštěvníků. Našli se však i vyvrhelové, kteří místo zdvižených rohů počastovali Big Bosse zdvižením prstu jediného (palec to nebyl). Zmíněný Big Boss byl opět ve formě. Zda tomu pomohlo nemálo promile v alkoholu v jeho krvi náš pán ví. Vedle obligátní větvičky měl na tváři ještě krvavý otisk ruky, což mi přišlo neskutečně cool a zlé a určitě to někdy taky zkusím. Jeho pódiové projevy už bezchybně rozebral McTomcat, takže jej doplním snad jen o nenápadnou vtipnou vložku, při které Bigba vzpomenul na své (zjevně) oblíbence Modern Talking.
Ještě jsem se podíval na Morbid Angel a už jsem byl opravdu velmi unavený a chtělo se mi spát. Nechtěl jsem však přijít o žádné vystoupení nějaké satanistické kapely. Tak jsem se zeptal jednoho pravého satanisty, jestli večer hraje ještě něco zajímavého. On se zamračil a odpověděl, že dnes už nic. Prý samý grind jako třeba Napalm Death a pak hardcore - nějaký americký usmrkanci Mayhem. Poděkoval jsem mu za odborný posudek a šel spát s klidným svědomím, že na letošním Brutal Assaultu jsem viděl vše významné.
Před námi jsou poslední satanistické skupiny. Před vystoupením Morbid Angel se náš pán opět rozzlobil a seslal na festivalový areál další morovou ránu - po vosách a dešti to tentokrát jsou alkoholem posilnění polští fans. Přes vlajky nebylo nic vidět, přes jejich válečný pokřik nebylo nic slyšet a místo v prvních řadách se stává utopií. S prvními tóny vystoupení však nálada stoupá. David Vincent se předvádí v nádherném tričku s červeným pentagramem. Proč ještě něco takového nedorazilo do našich obchodů? Já ho chci!!! Neskonalá show a náš pán se zdá být udobřen, protože ustal i nepříjemný déšť. Bravo, teď už jen počkat na Mayhem.
Ale co se to děje? Kam zmizely warpainty? Kam zmizelo zlo? Pánové nastoupili jak je pánsatan stvořil (tedy co se hlav týče), to se dělá? Div, že nezačala pořádná bouřka, jak to našeho pána dopálilo… tedy domrazilo! Ale už příbíhá, tedy lépe řečeno se přibelhává na podium Attila ve slušivém quasimodovském modelu. Originální. Oblézání znetvořené ukřižované mrtvoly, ďábelský skřek místo uvádění jednotlivých opusů. Nakonec jsem spokojen a se mnou jistě každý opravdový satanista. A kdo ne, je… však víte co! Uspokojen letošním ročníkem ulehám ke spánku. Sesatanem za 362 dní Svojšice!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 c. f. c. f. | Web | 19. září 2006 v 16:31 | Reagovat

ctenarum: kurziva patri SF, rovny font Cicovi

2 Beliall Beliall | E-mail | 29. ledna 2008 v 18:46 | Reagovat

Presne takhle to bylo!!!!:-Djedinecnejsi report jsem na BAF06 jeste necetla, jen tak dal;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama